Pevně nohama ve vzduchu

V sedmadvaceti jsem se rozhodla zkusit alespoň rok chodit do normální práce, abych zjistila, jak se cejtí normální lidi. Po zhruba 2400 odpracovaných hodinách jsem došla závěru, že normální lidi se cítí strašně. Dalo by se o mně vlastně uvažovat jako o takový zpovykaný verzi Saši Uhlový, která šla testovat, jaké to je jít z pozice existenční nouze do drůbežárny, až na to, že jsem šla z pozice intelektuálního fracka s uměleckýma ambicema pracovat do kanclu.
Můj terapeut říká (ano, mám terapeuta, ukázalo se, že exorcistu si se svým platem dovolit nemůžu), že žiju v neustálé potřebě podávat výkon, abych měla pocit nějaké hodnoty. Proto sem do reklamky nenastoupila ve skeptické deziluzi, ale se stejnou vervou, s jakou děti poprvé bosé cupitají do nafukovacího hradu si zaskákat. Už dlouho toužím najít práci, kterou bych milovala, a tak se snažím milovat jakoukoliv práci, kterou najdu. To mi většinou vydrží do doby, než příjdu na to, co daná práce obnáší a po zjištění, že danou činnost nestačí si pouze filosoficky obhájít, ale i vykonávat, vyčerpaná kapituluji.

639

Nastupovala jsem s představou, že následující rok bude ideální pro napsání knihy a absolvování lektorského kurzu jógy, protože vzhledem k pevné pracovní době a jistému finančnímu příjmu (obé tvořilo vzrušující novinku v mém životě- takhle se lidi musí cejtít, když maj poprvý zkusit heroin, říkala jsem si) budu mít ideální zázemí a klid.
No. Ubělhlo pár týdnů, pak pár měsíců, ale pořád mnohem méně, než slíbený rok. A ukázalo se, že práce v marketingu na hlavní pracovní poměr je pro mě neslučitelná nejen s pravidelnou jógovou praxí a schopností psát, ale i vůlí žít.

201408111638565823_team-work.jpg

Co mi ale každodenní zápřah dal, byl vysněný pocit, že jsem umělcem. Vystudovala jsem sice výběrovou uměleckou školu, popsala pár set stran textu, několik z nich možná i celkem dobrými větami, občas vyhrála nějakou cenu, ale nikdy jsem se necítila býti umělcem tolik, jako když jsem večer v kanceláři, ozářená monitorem pracovního meka, vymýšlela dvoutisící headline na dětskou vitamínovou kašičku a počítala, kolik minut ještě zbývá do konce pracovní doby. Ač jsem do té doby tápala, v těchto momentech jsem měla jasno: jsem umělec. Umělec drcený pod koly kapitalismu. A s každým slovem reklamního sloganu jsem cítila, jak ukapávají, a navždy mizí, písmenka, která měly patřit do mého nesmrtelného románu.

artist-living

Vůči józe jsem si vypěstovala téměř averzi. Zklidnění a jasnost mysli, které její praxe přináší, mi totiž umožňovaly vidět, co se ze mě stává za kokota.
Nakonec musel někdo umřít, abych si uvědomila, že kdybych teď umřela já, a měla šanci byť jen pět minut reflektovat nad svým životem, asi bych začala blábolit něco o tom, že se do toho nechci moc zabrušovat, ale věděla, že se z toho už nijak nevybrousím. A jenom si nervózně koukala na nehty, pokud bych teda v tom hypotetickým posmrtným okamžiku nějaký měla.
A tak jsem dala výpověď a začala svoje rána zase trávit vzhůru nohama, s hlavu na jógamatce, pevně na zemi, místo s hlavou v prdeli.

headstand-group.jpg

A od tý doby je svět nějak lepší. Zase má barvy, vůně a chutě, a nemá to neustálý nadechování se pro hledání výmluv, když se někdo zeptá, co dělám, abych nakonec dodala, že se jedná pouze o zaměstnání, protože na povolání stále ještě čekám.
Mým nejradikálnějším spisovatelským počinem byl sice zatím nákup županu, ale jsem miláčkem svý šéfový, tak si můžu vyčkávání na dobrej nápad dovolit.

Každej den na mě flirtovně mrká, schovaná v koupelně za zrcadlem. Nechci si fandit, ale řekla bych, že je ráda, že pro ni zase pracuju.

 

 

6 thoughts on “Pevně nohama ve vzduchu”

  1. Já do té “normální” práce chodím už šest let. Rozuměj, šest let hákuju v korporátu u kompu. Ze začátku to byla euforie, vlastní prachy, samostatnost, a tak. Dokud jsem nezačala chodit do terapie, díky níž jsem si uvědomila, v čem že to vlastně žiju…. Au!

    Anyway, keep your pecker up!!!

    Kdysi jsem někde na netu četla Tvoji povídku s dovětkem, že život je kabaret. Byla skvělá. To půjde!

    Like

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s