Smějící se bestie

Na doporučení lektora jsem přerušila kurz jógy, který má směřovat k obdržení certifikátu, který ji opravňuje učit. Prý jógu neberu vážně. Pokud jsem správně četla řeč jeho těla, nepovažoval to za kvalitu.

Už jsem byla vyhozená z různých míst tolikrát, že samotný akt odcházení se stal mou nejoblíbenější částí. Po všech těch měsících snahy není hezčí hudba, než zvuk hořících mostů. I The Clash věděli, že Should I Stay Or Should I Go je ta nejtěžší část. Prohrávat je lehké.

Mrzí mě, že fronta lidí, kteří mají potřebu mě přivést na správnou cestu, kde se věci berou vážně, pořád nebere konce. Nikdy jsem se nezbavila pocitu, že brát něco vážně je cesta do pekel. Věřím, že u jógy, od které si mnozí slibují, že je z pekel vyvede, to platí dvojnásob.

EpBTR

“Život je bolest, princezno. Kdokoliv tvrdí něco jiného se Vám snaží něco prodat,” říká Strašný pirát Roberts unesené princezně, když se s ním hádá. Já bych se nehádala. Jednak proto, že Strašný pirát Roberts je příliš atraktivní na to, abych v jeho přítomnosti měla mozkovou kapacitu umožnující vlastní názor, druhak pracuju v marketingu a tak vím, o čem mluví. Reklama prodává iluzi, že z bolesti existuje cesta ven. V těch správných botách, v tom správným autě.

A nejen reklama. Člověk nezatočí nad hlavou mrtvou labutí, aniž by trefil recept na šťastný život. Je to všude ve vzduchu. Že je to jenom otázka snahy, jenom umění si vybrat správnou cestu, vhodnou práci, ideálního partnera a všechno může být jinačí, dobré.

694272.jpg

Vyrostla jsem v přesvědčení, že svět je možný hacknout ve vlastní prospěch. Stačí jenom odškrtnout pár kolonek. V pubertě jsem si myslela, že ty podmínky jsou v množství kil na váze, později, že spočívají v počtu odmeditovanejch hodin, abych posléze začala věřit, že jsou ve volbě vhodných písmen, daných šikovně za sebe. Ve scénáři, knize, básni nebo prezentaci. Ve volbě správných slov, který se ve správným pořadí řeknou tomu správnýmu muži. A že když se člověk trefí, přijde radost.

Jako by v kolektivním nevědomí kolovala naděje, že když budeme brát život vážně, bude nás brát vážně i On, a za naši serióznost nás odmění štěstím.

a-serious-man-poster

Doteď si občas nejsem jistá, jestli se uspokojení nedostavuje jenom proto, že se mi zatím nepovedlo strefit správná čísla, písmenka nebo pořadí slov.

Když jsem potkala prvního učitele jógy, který mi nebyl protivný, zeptala jsem se ho, jestli věří, že jóga k něčemu vůbec je. To mi přišlo jako relevantní otázka, vzhledem k tomu, kolik let a hodin denně tráví na podložce s nohou za hlavou, vydávajíc hrdelní zvuky,  se špatnou výslovností zpívajíc mantry v dávno zaniklým jazyku. Podíval se na mě a na chvíli se zamyslel. “Většinou mám pocit, že je to naprostá píčovina.”

A já věděla, že jsem našla někoho, od koho se můžu učit. Protože moje pochybnosti jsou to jediný, co na světě mám. Za těch sedmadvacet let mi přirostly k srdci jako talisman. Všechno ostatní se zatím vždycky rozsypalo, všechno ostatní mi může kdokoliv vzít. Ale moje pochybnosti jsou tu vždycky pro mě.

Jacques_Dutronc_1966_album_sleeve

Dylan Moran říká, že život má jen čtyři fáze: dětství, selhání, stáří a smrt. Tuším, že není cesta kolem. Že neexistuje záruka, že poker face přinese vítězství jinde, než v kartách. A že jedinej způsob, jak být štastný, je být šťastný. Je možný, že jsem zatím jenom špatně trefila čísla a pořadí slov, ale dokud žiju, chci žít s možností, že všechno je tak trochu píčovina. A to nejmenší, co můžu dělat, je se tomu smát a nechávat se vyhazovat z různých tříd, prací a hodin jógy. Protože radost je to jediný,  co mám. A možná to není málo.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s