…a teď jóga.

Jdu pozdě, mám kocovinu a strach, že všichni budou celý batikovaný a za každým slovem říkat Namaste. Usadím se na poslední volné místo a vytáhnu skripta s předtištěným nápisem “instruktor jógy”. Rukávem setřu z titulní strany vrstvu popela, čímž odkryju několik nepovedených olympijských kruhů, které zanechala sklenička od vína. Položím přes ně telefon, který nastavím na režim “spánek”, na který se automaticky nastaví i moje oči v momentě, kdy začíná přednáška o psychologii. Snažím se alespoň ze sna usmívat, abych působila přátelsky, když už nejsem schopná svou přízeň přednášejícímu prokázat bdělostí.

Nevím, co v životě hledají ostatní. Já se odmalička porozhlížela hlavně po nějaký cestě ven. Jestli to byla mámina  ezo-výchova, co mi vytrhla pod nohama koberec s realitou, nebo jsem se už podezíravá narodila, asi nevypátrám. Pamatuju si, jak jsme seděly v cukrárně a ona mi, tiše, aby to nikdo neslyšel, říkala: “Hlavně nesmíš nikdy zapomenout, žijeme na tomhle světě, ale nejsme z tohohle světa.” Na to jsem nikdy nezapomněla. Ale ani zatím nepřišla na to, co s tím.

Chvíli se cestou ven zdálo být malování, protože namalovat život už trochu znamenalo ho víc vlastnit, než v něm bejt. Pak jsem o něm zkoušela psát. A pak chlastat. A teď jóga.

66302454

Přenášející má pro nás hru. Máme napsat na kousky papíru deset rolí, co plníme v životě. Většinu adeptů tvoří ženy, takže píšou “žena”, “matka”, “kamarádka”a kdo ví co. Přenášející říká, že máme pět papírků zahodit. Jedna z žen se ptá, jestli může zahodit papírek se slovem “matka”. Přednášející říká, že může. A pak máme zahodit další tři a pak ještě jeden. Takže před námi leží jenom poslední slovo. Přede mnou zůstává papírek s nápisem “spisovatelka”, což přijde jako velkohubý prohlášení i mně samotný. Moje tvorba se totiž poslední dobou skládá převážně z fejsbukových statusů a reklamních textů vysvětlujících, že pizza obsahuje kvalitní ingredience nebo že jistá banka je nejlepší možná.

Přednášející se ptá, proč jsme tady. Na kurzu pro učitele jógy.  O józe nepadla řeč ani na jednom z mých papírků. A to jsem dokonce jeden vyhradila roli “přítelkyně”, kterou, stejně jako spisovatelkou, už pár let nejsem. Ostatní ženy odpovídají, že “chtějí pomáhat ostatním”, touží se “duchovně rozvíjet”, “předávat tenhle dar dál”. Žasnu, s jak bezelstnou vřelostí jsou schopné vyslovovat tyhle věty. Já přes pysky ani neprotlačím Namaste, aniž bych se cejtila jak kokot. Už se vidím, jak altruisticky “předávám tenhle dar dál”, když realita je taková, že ve výtahu radši navazuju oční kontakt se šroubkama ve stěnách než s lidma.

Takže proč jsem tady si jistá nejsem. Jediný, co o sobě vím, je, že dělám věci většinou prostě proto, že je dělá nějakej chlápek, kterej se mi zrovna líbí. Zatímco ostatním rostou portfolia, já stepuju mezi chimérama kariér a zájmů, který určujou něčí modrý nebo černý oči. A že se tak donekonečna nadšeně stávám začínající malířkou, bubenicí, novinářkou, režisérkou, kosmonautkou, až do okamžiku, kdy kouzlo očí pomine, spolu s představou o mé budoucnosti. Když jsem byla malá, všichni se ptávali, čím budu až budu velká. Teď už se nikdo neptá, protože už velká jsem. Nějak se předpokládá, jsem tím, co dělám. Ať už si o tom můj poslední papírek myslí cokoliv.

“A teď jóga” je půlvěta, která tvoří celou první kapitolu Pataňdžáliho Jóga súter. Možná tím chtěl říct, že když člověk vyhrál (nebo vzdal) světský boje o kariéry, milenky a milence, peníze a úspěchy s uvědoměním, že nic z toho nemůže přinést solidní a trvalý uspokojení, uzrál čas na práci s myslí.Nebo byl jen línej napsat něco delšího.

Taky říkal, že je naivní si myslet, že můžeme kontrolovat svou mysl, když nemáme vládu ani nad svýma končetinama. A proto teď jóga. Ne, že bych považovala svoje boje za vyhraný nebo prohraný, ale osvícení mi vždycky přišlo jako dobrej plán B. Je načase si přestat nalhávat, že mám, nebo kdy budu mít, nějaký plán A, který by byl určený něčím jiným, než libidem. Které bude určovat moje kroky a až do konce dnů a když budu mít štěstí, dovedou mě na nějaký místo, kde mi bude dobře. Plán A je svině klouzavá a proto nastává  čas znovu prošťourat mraveniště s duchovnem.

sun-salutation-surya-namaskar

Přichází na mě řada s otázkou, proč se chci stát učitelkou jógy. Váhám s odpovědí.

“Protože se mi líbí jeden chlápek, co učí jógu.”

Třeba nějaký hezký oči vedou až k osvícení.

 

 

 

 

 

 

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s